Nevíte, jestli použít zájmeno můj nebo svůj? A co třeba jeho? Je to jednoduché. Zjistěte podmět ve větě, ve které zájmeno stojí. Pokud se přivlastňuje nějaká věc podmětu (i třeba nevyjádřenému já), píšeme svůj (svá, své...), pokud se vztahuje někomu jinému, píšeme můj (jeho, její, jejich...) Zkuste si pročíst příklady v článku a bude vám to jasné.
Příklad správného použití:
Mám rád svého psa. (Podmět jsem "já" a vlastním tohoto psa.)
Nemůžu najít svoji peněženku. (Podmět je nevyjádřené "já" a jedná se o mou peněženku.)
Skříň měla své nohy úplně vyviklané. ("Skříň" je podmět a nohy k ní patří, jsou také její.)
Karel vytáhl svůj nůž a bodl. ("Karel"je podmět a nůž patřil jemu.)
Přineste mi moje brýle! (Podmět je nevyjádřené "vy", ale prýle patří mně.)
Kamarád Tonda přišel do mého domu na návštěvu. (Podmět je "kamarád", ale dům je můj, ne jeho.)
Na zem dopadly její boty. (Podmět jsou boty, které patří nějaké jiné ženě, ne sobě samým.)
Na zem hodila své boty. (Podmět je nevyjádřené "ona". Boty byly její, té ženy, která je hodila na zem.)
A teď sporná věta: "Karel se chlubil jeho sbírkou motýlů." Z toho, co je napsáno vidíme, že se Karel chlubil cizím peřím. Kdyby sbírku vlastnil, muselo by být napsáno, že se chlubil "svou"sbírkou.
Pamatujeme si tedy, že pokud je podmět ve větě a přivlastňovaná věc v sounáležitosti - tedy patří spolu k sobě, píšeme svou (svá, své...). Spolu-své = s. Pokud k sobě podmět a přivlastňovaná věc nepatří, píšeme jiné zájmeno (jeho, její, můj).
