Něco smutného

Na ChuČe se objevil příspěvek, kde někdo píše: „Přeji příjemné prožití soustrasti rodině pána, který tragicky a zbytečně uhynul." Jistě byl pisatel opravdu smutný, bylo mu pozůstalých líto, ale ani v nejhorším rozpoložení nemůže myslící člověk napsat tohle.
Pozastavím se nad slovem uhynul. Uhyne zvíře, rostlina, ale ne člověk. U lidí se používá zahynul, zemřel, umřel, skonal. Eufemisticky zesnul, odešel na věčnost, dysfemisticky natáhl bačkory, zhebnul, prdí do hlíny...
Dalším slovem je soustrast. Soustrast znamená soucítění s pozůstalými, sounáležitost s nimi v jejich utrpení, strázni, duševní trýzni. Tedy tu soustrast máme my s nimi, ne pozůstalí třeba s nebožtíkem. Tuhle soustrast jim projevujeme, vyjadřujeme jim, že jsme stejně jako oni smutní z jejich ztráty. Vyjadřuje se slovy: „Upřímnou soustrast.“ Tím pozůstalým naznačujeme, že jsme z jejich ztráty upřímně smutní, že jsme v té strasti (strádání, soužení, trýzni) s nimi (sounáležíme, souzníme). Není možné někomu přát soustrast. Je to jako bychom jim přáli trápení a smutek. A přát někomu příjemné prožití spolutrápení, to už je opravdu nevídaná hloupost. 
Tak doufám, že už nebudu číst, že někdo soustrast přeje nebo dokonce přeje její příjemné prožití. 

Kondolence je slovo z latiny, které vyjadřuje to samé jako české slovo soustrast (z latinského con- ,spolu, sou-' a dolere ,trpět, truchlit'). Někdy člověk zaslechne, že se pozůstalým „gondoluje“. Prosím, vyslovujte to s K na začátku, gondola je loďka.