Jak si poradit s domáckou podobou křestních jmen např. Klára/Klárinka/Klárynka, Lukáš/Luki/Luky?
Zdrobnělinami vyjadřujeme určitý citový vztah k nositeli jména, proto se při jejich tvorbě uplatňují hlavně citově zabarvené jazykové prostředky, především zdrobněliny. V běžném hovoru tak slýcháme oslovení jako Šári, Štěpi, Klári, Pavli, Tomi, Viki apod. Tyto tvary vznikly původně jako zkrácená podoba zdrobnělin, které se tvoří příponou ‑inka, ‑ička, -ínka nebo ‑ík, ‑íček: Šárinka – Šári, Stázička/Stázin(k)a – Stázi, Tomík/Tomíček – Tomi, Stelinka/Steli, Nelinka/Neli, Pavlínka/Pavli. Potřeba tvořit zdrobněliny jmen je pro nás tak důležitá, že tvary na ‑i pronikly a nadále pronikají také ke jménům, která zdrobněliny s ‑i‑/‑í‑ v příponě většinou netvoří, např. Vanda – (Vanduška) – Vandi, Lukáš – (Lukášek) – Luki.
Domácká jména se používají téměř výhradně v soukromých, důvěrných projevech, a to hlavně v mluvené podobě. V psané formě se vyskytují jen v omezené míře – v soukromé komunikaci, v neformálních textech nebo v beletrii, kde popisují vztahy mezi jednotlivými postavami. Při řešení jejich pravopisu lze vycházet ze způsobu tvoření nebo z hláskové stavby tvaru jména a dojít tak k různým tvarům.
Vlivem analogie s typy, které mají ‑i‑ ve zdrobňující příponě (Stázička/Stázinka – Stázi, Tomík/Tomíček – Tomi), píšeme téměř vždy měkké i u všech domáckých podob zakončených na ‑i: Luki, Viki, Šári, Vandi, Neli, Klári apod. Právě živé a frekventované zdrobněliny s ‑i‑ v příponě jsou pro psaní Luki, Klári atd. silnou oporou, stejně jako přípony zveličující až hanlivé: Stázina, Klárina. Psaní s ‑i tedy považujeme za základní, a to bez ohledu na způsob tvoření a navzdory tomu, že koncovému ‑i předchází pravopisně tvrdá souhláska.
Předchází‑li koncovému ‑i tvrdá souhláska, nemůžeme označit za chybné ani podobu s ‑y: Klári/Kláry, Luki/Luky atd. Předchází‑li koncovému ‑i souhlásky d, t, n, dává se přednost psaní ‑i, nebo ‑y podle výslovnosti předchozí souhlásky: Hanička – Hani [‑ň‑], Vlasta – Vlasti [‑ť‑], ale Rudolf – Rudy, Antonín – Tony. Méně obvyklé (ale přípustné) je psát také Rudi [rudy].
